SAY KONOPÍ aneb NĚCO O MARIHUANĚ 3.
Rizika pro duševní zdraví
Dlouhodobá rizika
Tvrzení Dr. Nešpora o tom, že u chronických kuřáků konopí zjistil vyšší výskyt schizofrenie a že průběh této nemoci je těžší, jestliže postižený zneužívá marihuanu, bych ráda uvedla na pravou míru s pomocí závěrů z následujících vědeckých studií provedených v průběhu posledních 30 let.
Již od 70. let vědci na celém světě zkoumali, zda existuje nějaký vztah mezi marihuanou a duševními chorobami. Jedna skupina vědců zjistila na základě zkoumání záznamů pacientů užívajících cannabis s diagnózou schizofrenie, že v 69 % případů předcházelo užívání marihuany první psychotické epizodě. Další výzkumné studie však odhalily, že užívání marihuany spíše následuje, než předchází, první psychiatrické symptomy (viz Hall, W. et al., "The Health and Psychological Consequences of Cannabis Use", Australian Government Publishing Service, 1994; Thornicroft, G., "Cannabis and Psychosis: Is There Epidemiological Evidence for Association?", British Journal of Psychiatry, 1990; Hollister, L.E., "Health Aspects of Cannabis", Pharmacological Reviews, 1986).
Někteří vědci tvrdí, že užívání marihuany může u lidí s duševními poruchami zesílit jejich symptomy. Jiní badatelé však zjistili, že u těchto pacientů, kteří užívají marihuanu, jsou symptomy slabší a také jsou méně často hospitalizováni (Mueser, K.T. et al. "Prevalence of Substance Abuse in Schizophrenia: Demographic and Clinical Correlates", Schizophrenia Bulletin, 1990; Warner, R. et al., "Substance Use Among Mentally Ill: Prevalence, Reasons for Use, and Effects on Illness", American Journal of Orthopsychiatry, 1994). Výzkum prováděný koncem osmdesátých let na švédských brancích znova rozdmýchal tvrzení o tom, že marihuana způsobuje duševní choroby, především schizofrenii. Tento výzkum se zabýval mírou rizika pozdější diagnózy schizofrenie následkem užívání marihuany u osmnáctiletých. Zjistilo se, že u mužů, kteří v tomto věku užili marihuanu více než padesátkrát, bylo procento onemocnění dvojnásobné v porovnání se skupinou, která ji užívala méně, avšak více než desetkrát. Chronické užívání marihuany tedy představovalo pouze jeden z faktorů spojovaných s pozdější diagnózou schizofrenie, již bylo u subjektů ve věku osmnácti let možné nalézt. Ve skutečnosti u všech těchto pozdějších schizofreniků byla již při odvodu vojenskými psychiatry diagnostikována nějaká duševní porucha. Všem byly již předtím předepisovány léky na "nervové problémy". Všichni pocházeli z rozvrácených rodin a potýkali se s problémy se školou a se zákonem (Andreasson, S. et al., "Cannabis and Schizophrenia: A Longitudinal Study of Swedish Conscripts", Lancet, 1987). Navíc, tato studie se nezabývala údaji o užívání cannabisu po osmnácti letech věku ani užíváním jiných drog. Při doplňujícím výzkumu o dva roky později se zjistilo, že polovina ze zkoumaného vzorku subjektů užívala i amfetaminy, které u predisponovaných pacientů mohou odstartovat onemocnění schizofrenií (viz Andreasson, S. et al., "Schizophrenia in Users and Nonusers of Cannabis: A Longitudinal Study in Stockholm County", Acta Psychiatrica Scandinavia, 1989).
Tvrzení o tom, že marihuana způsobuje psychologické škody - a to především u adolescentů - se poprvé objevila v šedesátých letech. Výzkumy však prokázaly, že ve skutečnosti to jsou právě dospívající s psychologickými problémy a s poruchami chování, kteří mají sklony k chronickému užívání marihuany (viz např. Jessor, R. et al, "Psychological Correlates of Marihuana Use and Problem Drinking in a National Sample of Adolescents", American Journal of Public Health, 1980; Shedler, J. and Block, J., "Adolescent Drug Use and Psychological Health: A Longitudinal Inquiry", American Psychologist, 1990). Rodiče, lékaři a drogoví specialisté v poradnách často považují za primární problém marihuanu, avšak vědci dospěli k poznatku, že u většiny těchto dospívajících problémy psychologického rázu a problémové chování předcházely chronickému užívání marihuany (viz např. Farrell, A.D. et al., "Relationship Between Drug Use and Other Problem Behaviors in Urban Adolescents", Journal of Consulting and Clinical Psychology, 1992; Tubman, J.G. et al., "Qualitative Changes in Relationships Between Substance Use and Adjustment During Adolescence", Journal of Substance Abuse, 1991). Chronické užívání marihuany může sice tyto problémy u dospívajících zesílit, ale je to spíše symptom než příčina nedostatečné sociální a psychologické adaptace.
U bezproblémových dospívajících, kteří zkusí marihuanu, je nepravděpodobné, že se z nich stanou chroničtí uživatelé, a občasné užívání marihuany nemá žádný podstatný vliv na jejich osobnost, psychologii či chování. Uživatelé marihuany jsou daleko častěji než neuživatelé nekonvenční, nekonformní a rádi hledají nové podněty. Průběžné studie, které dlouhodobě sledují stejné subjekty, však zjistily, že tyto rysy experimentování s marihuanou spíše předcházejí, než by byly jejím důsledkem. A co se týče psychologické a sociální adaptace - adolescenti, kteří občasně užívají marihuanu, se od neuživatelů moc neliší. Dokonce se při jednom výzkumu, který sledoval skupinu dětí od útlého dětství až po dospívání, zjistilo, že dospívající, kteří občasně užívali marihuanu, byli lépe sociálně i psychologicky adaptovaní než adolescenti, kteří ji neužívali vůbec (Shedler, J. and Block, J., "Adolescent Drug Use and Psychological Health: A Longitudinal Inquiry", American Psychologist, 1990).
Krátkodobé psychologické účinky
Marihuana krátkodobě pozměňuje náladu, vnímání, myšlení a cítění. Ve většině případů jsou tyto změny uživateli vnímány jako pozitivní - proč by ji jinak také užívali? Občas se stává, že intoxikace marihuanou je doprovázena negativními psychologickými reakcemi. Mohou to být právě Dr. Nešporem zmíněné úzkostné stavy s pocitem ztráty kontroly, strachu a pronásledování. Zvláště dospělí prvouživatelé mají sklon k podobným reakcím. Často to bývá pouhý důsledek jejich strachu, že akutní účinky marihuany na organismus (například zrychlení srdečního tepu) by je mohly ohrozit na životě, nebo se obávají, že psychoaktivní účinek marihuany se bude ještě zesilovat nebo že jim zůstane natrvalo. Tyto stavy úzkosti mohou mít různou sílu a trvají od několika minut až po několik hodin. Lidé, kteří podobné stavy zažili opakovaně, se většinou již k užívání marihuany nevracejí (viz např. Weil, A., "Adverse Reactions to Marijuana: Classification and Suggested Treatment", New England Journal of Medicine, 1970; Abruzzi, W., "Drug-Induced Psychosis:, International Journal of the Addictions, 1977).
Při velmi vysokých dávkách může intoxikace marihuanou způsobit dočasnou psychózu. K tomu však dochází jen velmi zřídka a spíše v případech, kdy je marihuana ve velké dávce požita v potravě a nikoliv při kouření (Hollister, L.E., "Health Aspects of Cannabis", Pharmacological Reviews, 1986).
Ohledně přetrvávání marihuany v organismu cituji z diskusního příspěvku předního českého drogového experta Dr. Tomáše Zábranského, který pronesl 15. června 2001 na semináři "Marihuana a zákon" v Parlamentu ČR: "THC se navazuje na specifické receptory pro kannabinoidy, z čehož vyplývá, že tělo podobné látky, i když méně účinné, produkuje samo. 2 hodiny po požití psychoaktivní látky se hladina THC v mozku snižuje pod psychoaktivní úroveň - část THC se ukládá do tukových buněk, odkud se několik dnů až čtyři týdny uvolňuje do oběhu v podprahových dávkách neschopných ovlivnit receptory.
Podle Dr. Nešporem zmíněných mezinárodních kritérií závislosti je marihuana méně návyková než kofein - takže ponechám na každém, kdo si rád někdy dá kávu, aby sám posoudil její nebezpečnost (pro ty, kteří kávu nepijí, doporučuji si ověřit výše zmíněné tvrzení v klasifikaci návykových látek provedené Jackem Henningfieldem a Nealem Benowitzem v článku P. J. Hiltse "Is Nicotine Addictive? It Depends on Whose Criteria You Use" v New York Times). Někteří lidé marihuanu pravidelně kouří po celá léta, aniž by pociťovali nějaké negativní fyzické, psychologické či sociální důsledky. Mnozí z pravidelných silných kuřáků se prostě jednoho dne rozhodnou dávky marihuany snížit nebo ji přestanou vůbec užívat. Výzkumy prováděné na třicátnících, kteří byli vědci sledováni již od střední školy, ukázaly, že 75 % z nich marihuanu během posledního roku vůbec neužívalo a 85 % jich ji nemělo během posledního měsíce (Johnston, L.D., et al., "National Survey Results on Drug Use from the Monitoring the Future Study", 1974-1994, Volume II: College Students and Young Adults). Další studie sledovala rovněž mladé muže kolem třicítky, kteří během předcházejících deseti let marihuanu užívali denně. V době výzkumu jich 85 % marihuanu již neužívalo denně, i když ji nadále užívali občasně (Kandel, D.B. and Davies, M., "Progression to Regular Marijuana Involvement: Phenomenology and Risk Factors for Near Daily Users", American Psychological Association, 1992). Jen někteří uživatelé marihuany, kteří ji užívají velmi často a ve vysokých dávkách, mohou mít jisté potíže s vysazením a žádají odbornou pomoc. Je třeba si uvědomit, že většina těchto uživatelů marihuany užívá i jiné drogy - ať je to alkohol, kokain, amfetaminy, prášky na uklidnění či heroin (Didcot, P. et al., "A Profile of Addicts in Residential Treatment in New South Wales", Sidney: New South Wales Department of Health, 1988). V jedné ze studií z poslední doby se uvádí, že pouze 16 % silných kuřáků marihuany trpělo odvykacími obtížemi, jako jsou nervozita a poruchy spánku (Wiesbeck, G.A. et al., "An Evaluation of the History of a Marijuana Withdrawal Syndrome in a Large Population", Addiction, 1996). Americké ministerstvo zdravotnictví v roce 1991 ve zprávě US Kongresu uvádí: "Vzhledem k vysokému počtu uživatelů a malému počtu případů, kdy dochází k obtížím s odvykáním, nejsou tolerance a závislost na marihuaně považovány za problém."
Většina článků či knih z poslední doby, které uvádějí rostoucí problémy se závislostí na marihuaně byly napsány odborníky, kteří se zabývají poskytováním léčby závislostí. V poslední době totiž provozovatelům zařízení pro léčbu drogových závislostí v USA nesmírně narostly zisky díky velkému počtu uživatelů marihuany. Ti se na ně většinou obracejí se žádostí o léčbu jen z toho důvodu, že jsou k tomu nuceni především díky stále se zvyšujícímu počtu zaměstnavatelů, kteří u zaměstnanců provádějí testy na přítomnost THC (a dalších drog) a přistiženým pak nezbývá, než se dobrovolně přihlásit na "léčbu závislosti", aby nedostali výpověď, anebo jsou k tomu donuceni nátlakem školy či rodiny. Z léčby "závislosti" na marihuaně se tak stal velký byznys a ti, kteří na ní vydělávají, mají evidentně silnou motivaci k podobným tvrzením, jaká uvádí Dr. Nešpor ve svých pracích (viz třeba jím uváděný web Marihuana Anonymous, ze kterého cituje ve své publikaci "Jak přestat brát drogy?").
Vstupní droga ("gateway drug")
Teorii o tom, že marihuana je vstupní branou k tvrdým drogám, byla již mnohokrát vyvrácena. Úplně nejčerstvější studii na zakázku US Ministerstva spravedlnosti ("The Rise of Marijuana as the Drug of Choice Among Youthful Adult Arrestees") vypracoval uznávaný americký drogový expert Dr. Andrew Golub, který spolu se svým kolegou Brucem D. Johnsonem zjistil, že procento zatčených mladých lidí s pozitivním výsledkem testu na marihuanu se v první polovině devadesátých let prudce zvýšilo a od druhé poloviny se dále drží na přibližně stejné úrovni, zatímco užívání cracku se stalo daleko méně rozšířeným. Autoři studie poukazují na to, že mladí lidé se odvrátili od destruktivního cracku a místo něj užívají méně nebezpečné drogy. A z nich se právě marihuana stala mezi mládeží tou nejpopulárnější. "Před patnácti lety jsme prokázali, že mezi zatčenými bylo velmi rozšířené užívání kokainu, především cracku (syntetický kokain). Nyní jsme zjistili, že před pěti lety se dal crack na ústup. V dnešní době můžeme konstatovat, že mezi zatčenými převládá marihuana a že se v jejím případě naprosto nejedná o vstupní drogu k čemukoliv," uvádějí autoři. Zároveň varují před pokušením bojovat represí proti tomuto rozšíření marihuany mezi mládeží. Tvrdí totiž, že příslušníci této "nové marihuanové generace" na sobě páchají daleko menší fyzické i společenské škody než předcházející generace uživatelů cracku či heroinu a zároveň i ostatní populaci působí daleko menší škody. Etnografické studie městských subkultur mládeže ukazují, že došlo k dramatickému posunu v užívání drog a že vztahy mezi mladými lidmi v těchto subkulturách jsou daleko přátelštější než dříve a je v nich daleko méně násilí.
Bývalý britský velvyslanec v Kolumbii, Sir Keith Morris, v článku v britském Guardianu ze 4. července 2001 říká: "Válka proti drogám se nedá vyhrát, je drahá a kontraproduktivní. Rekreační užívání drog se pro mladou generaci stalo součástí globální konzumní společnosti a to žádné zákony nezmění. Jediné, co dosud dokázaly, je vytvoření průmyslu zločinu s ročním ziskem 500 miliard dolarů a se zničujícím dopadem na celý svět. Nadešel čas k tomu, aby se začalo diskutovat o tom, jak drogy lépe kontrolovat v rámci právního systému. Dekriminalizace, o níž se dnes tolik mluví, by byla jen polovičatým řešením, protože by ponechala obchod s drogami v rukou zločinců a nepomohla by zemím, kde se drogy vyrábějí, aniž by uživatelům zaručila bezpečné zboží či je osvobodila od dealerů. Bylo pro mne velmi těžké připojit se k obhajobě legalizace, protože tím říkám svým bývalým spolupracovníkům a příbuzným obětí, které drogy zaplatily životem, že to byla zbytečná válka. Ale my bychom se ji měli pokusit zastavit, aby již zbytečně nedocházelo k dalším škodám."
Dr. Nešporem zmíněné rizikové faktory užívání marihuany a zvyšování ohrožení ve vztahu k jiným návykovým látkám jsou velmi těžko prokazatelné - zvláště jedná li se o malopěstitele, který se zásobuje sám a nedostane se do styku s podsvětím. Hlavním nebezpečím v případě marihuany je to, že je zakázaná! Tím totiž figuruje v sortimentu dealerů s tvrdými drogami, kteří vedeni touhou po zisku klientům raději nabídnou tvrdé drogy, na kterých se víc vydělá. Právě oddělení světa tvrdých drog a marihuany je cestou k účinnějšímu potírání tvrdých drog, které jsou tím skutečným nebezpečím, jež ohrožuje naši mladou generaci. Skutečnou vstupní branou k tvrdým drogám je nikotin a alkohol, jejichž spotřeba mezi mládeží (a velmi často nezletilou) v posledních letech drasticky stoupá. Věřím tomu, že kdyby se státní prostředky věnované na potírání marihuany místo toho zaměřily na důsledné uplatňování zákazu prodávání alkoholu a nikotinu mladistvým a uplatňování přísných trestů v případě jeho překračování, zlepšila by se u nás i situace v oblasti tvrdých drog.
Dýchací systém, imunita a oběhový systém
Dr. Nešpor tvrdí, že THC (aktivní látka marihuany) oslabuje protinádorovou imunitu v koncentracích, jichž se při kouření marihuany běžně dosahuje. Již v roce 1974 vědci v Medical College of Virginia zjistili, že THC zmenšuje nádory. Paradoxní je, že tento výzkumný ústav byl americkým Národním ústavem pro zdraví (NIH) založen proto, aby přinesl důkaz, že marihuana poškozuje imunitní systém. Místo toho však vědci zjistili, že THC zpomaluje vývoj onemocnění u krys v případě rakoviny plic a prsu a u leukémie virového původu. Závěr studie začíná slovy: "Růst Lewisova plicního adenokarcinomu se zpomalil po orální aplikaci tetrahydrokanabinolu (THC) a kannabinolu (CBN). U krys, kterým bylo po dobu 20 dní podáváno THC a CBN, došlo ke zmenšení primárního nádoru." Americká vláda tento výzkum okamžitě zastavila a prezident Gerald Ford dal v roce 1976 příkaz k ukončení veškerého veřejného výzkumu léčebných účinků marihuany a závěry výzkumu byly od té doby cenzurovány a tajeny.
Španělští vědci rovněž v únoru loňského roku oznámili, že se jim vstříknutím THC podařilo zničit nevyléčitelné mozkové nádory u krys. Více najdete v mém článku "Vláda USA zatajila, že marihuana léčí rakovinu". Navíc, vzhledem k tomu, že v USA byl schválen lék Marinol, který obsahuje THC a předepisuje se především lidem s oslabenou imunitou, je snad každému jasné, že THC nemůže mít na imunitu negativní vliv. Dále Dr. Nešpor uvádí, že dle jedné studie lze účinek dvou marihuanových cigaret na dýchací systém srovnat s dávkou 28 tabákových cigaret. Většina ostatních studií však uvádí tento poměr jako dvoj - maximálně čtyřnásobný. Marihuanový kouř stejně jako tabákový obsahuje karcinogenní látky - to je bez debaty. Kuřák marihuany však těchto nebezpečných látek vykouří daleko méně, protože spotřeba průměrného uživatele se pohybuje v několika marihuanových cigaretách za týden a nikoliv za den, jak tomu bývá u průměrných kuřáků tabákových cigaret. Na rozdíl od tabáku, kouření marihuany nezpůsobuje rozedmu plic (Tashkin, D. - viz citace v článku L. Gagnona "Marijuana Less Harmful to Lungs than Cigarettes", Québec Medical Post, 1996) ani nezpůsobuje postupné zhoršování funkce plic, kterého býváme svědky u kuřáků tabáku (Tashkin, D.P., "Heavy Habitual Marijuana Smoking Does Not Cause an Accelerated Decline in FEW1 With Age", American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine, 1997).
V červnovém čísle časopisu Nature Medicine je zpráva o tom, že vědci z amerického National Institute of Alcoholism and Alcohol Abuse zjistili, že receptory (předvším CB1) lidským organismem přirozeně vytvářených - endogenních - kannabinoidů hrají klíčovou roli v rozšiřování cévních stěn při cirhóze jater. Dle jejich názoru by se tohoto objevu dalo využít například v léčbě pacientů s pokročilou cirhózou, kteří často trpí vysokým krevním tlakem a praskáním cév a u nichž nezabírají běžně předepisované léky. Je tedy možné, že marihuana by jednoho dne mohla sehrát určitou roli i v léčení celé řady kardiovaskulárních chorob.
Vliv na plod
Ve svém článku "Marihuana má zdravotní rizika" Dr. Nešpor píše, že děti matek, které kouřily v těhotenství marihuanu, měly více problémů s chováním, horší paměť a soustředění a nižší výkonnost při jazykových a perceptivních úlohách, nižší IQ a poruchy spánku a že u těchto dětí se uvádí i vyšší riziko nádorových onemocnění. Desítky studií se zabývaly srovnáváním novorozenců u žen, které během těhotenství užívaly marihuanu a dětí narozených matkám, které ji nekouřily. Většina těchto studií nenalezla rozdíly v žádném z následujících parametrů: porodní váha, délka, obvod hlavy, obvod hrudníku, délka těhotenství, neurologický vývoj, fyzické abnormality (Linn, S., "The Association of Marijuana Use with Outcome of Pregnancy", American Journal of Public Health, 1983).
Vědci se zabývali také staršími dětmi. Studie provedená na jednoročních dětech nenalezla žádné rozdíly mezi dětmi matek, které užívaly marihuanu a ostatními dětmi v těchto oblastech: zdraví, temperament, osobnost, spánek, jídlo, psychomotorické schopnosti, fyzická vyspělost, duševní funkce (Tennes K. et al., "Marijuana: Prenatal and Postnatal Exposure in the Human", National Institute on Drug Abuse, 1985). V dalších dvou studiích - jedné o tříletých dětech a druhé o čtyřletých - se uvádí, že nejsou žádné důkazy o tom, že by prenatální vystavení marihuaně nějakým způsobem u dětí ovlivnilo jejich IQ. První studie však zjistila, že při odděleném srovnávání bílých a černošských dětí měly černošské děti lehce nižší výsledky ve dvou částech testu inteligence (Day, N.L. et al., "Effect of Prenatal Marihuana Exposure on Cognitive Development of Offspring at Age Three", Neurotoxicology and Teratology, 1994). Neexistuje žádná jistota, že tyto rozdíly lze připsat na účet užívání marihuany jejich matkami v těhotenství, ale přesto je tato studie dodnes často citována jako důkaz o její nebezpečnosti.
Rovněž se dodnes citují dvě pochybné studie z posledních let, které popisují vztah mezi marihuanou užívanou matkami v těhotenství a dvěmi vzácnými formami rakoviny u jejich dětí. Při těchto ("case-control") studiích se srovnávají vzorky osob s určitou nemocí s kontrolním vzorkem zdravé populace. Vědci se při takových studiích snaží identifikovat rozdíly mezi těmito vzorky v oblasti původu, prostředí, životního stylu, užívání drog, stravovacích návyků apod. - faktory, které by mohly být eventuální příčinou onemocnění a které definují na základě údajů uvedených sledovanými osobami. Jedna ze studií uvádí desetinásobné a druhá trojnásobné riziko onemocnění ve vztahu k užívání marihuany matkami v těhotenství (Robinson, L.L. et al., "Maternal Drug Use and Risk of Non-Lymphoblastic Leukemia Among Offsprings", Cancer, 1989; Grufferman, S. et al., "Parents' Use of Cocaine and Marijuana and Increased Risk of Rhabdomyosarcoma in Their Children", Cancer Causes and Control, 1993). V první studii totiž 5 % matek nemocných dětí uvedlo užívání marihuany v těhotenství, zatímco v kontrolním (zdravém) vzorku se k němu přiznalo jen 0,5 %. Ve druhé studii byl tento poměr 8 % ke 4,3 %. Je velmi pravděpodobné, že matky zdravých dětí prostě užívání marihuany zatajovaly, zatímco matky nemocných dětí je uvedly po pravdě, motivovány snahou co nejvíce lékařům pomoci vyšetřit příčiny onemocnění svých potomků - v ostatních typech studií se totiž míra užívání marihuany těhotnými ženami obvykle pohybuje mezi 10-30 %.
Ekonomické důsledky
V posledních letech byla v USA provedena celá řada studií, které zkoumaly výkonnost a platy uživatelů marihuany. Většina z nich vycházela z údajů dvou dlouhodobých výzkumů. V prvním bylo sledováno 400 mladých mužů ve státě New York. Druhý sledoval vzorek dvanácti tisíc mladých dospělých pocházejících z různých míst Spojených států. Žádný ze získaných údajů nenasvědčuje tomu, že marihuana snižuje schopnost jejích uživatelů pracovat, jejich "zaměstnavatelnost" nebo jejich schopnost dosáhnout dobrého výdělku. Naopak - ze studií vyplývá, že uživatelé marihuany vydělávají stejně nebo dokonce i více než ti, kteří ji neužívají vůbec (Kandel, D. et al., "The Impact of Drug Use on Earnings: A Life-Span Perspective", Social Forces, 1995).
Náhledy fotografií ze složky SAY CANABIS GALLERY
